Škola

773 775 895

Omlouvání dětí MŠ a ZŠ

602 341 301

Ing. Šárka Miškovská

Na Stráni 28

Děčín VI - Letná, 405 02

Co je Montessori?

Metoda Montessori je jednou z alternativních metod vzdělávání dětí, která nese jméno své zakladatelky Marie Montessori. Ta byla italskou lékařkou a přirozeným vývojem dětí se začala zabývat před více než 100 lety. První Dům dětí založila v roce 1907 v Římě. Již roku 1929 byla založena mezinárodní Montessori společnost (Association Montessori Internationale – AMI).

V průběhu své praxe, kdy se zabývala zejména problémy s výchovou a vzděláváním dětí, dospěla k zajímavým závěrům – dítě se naučí chodit, mluvit a používat předměty pomocí vlastní tvořivosti – bez toho, aby ho to dospělý učil.

Na základě těchto principů vypracovala Metodu Montessori, kdy je v dítěti vzbuzován přirozený zájem skrze využití speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného pracovního prostředí. Takto vedené dítě si pak vytváří svůj vlastní úsudek a tvoří si správné pracovní návyky.

Vztah vychovatele a dítěte je postaven na principu: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“

Metoda je založena na používání speciálních pomůcek, které byly vyvinuty přímo pro praktikování jednotlivých činností, her a způsobů poznávání. Aby si dítě lépe uvědomovalo sociální jednotu, ve které je jedinec respektován ostatními subjekty, je při praktikování této metody upřednostňováno slučování dětí různého věku. V takto věkově smíšených skupinách, pak vzniká harmonické soužití a vzájemná spolupráce.

Zde si můžete prohlédnout video, jak Montessori pedagogika vypadá v praxi.

Montessori pedagogika

Vztah vychovatele a dítěte je založen na těchto principech:

  • Vychovatel se k dítěti vždy chová s respektem a chápe ho jako samostatnou osobnost a hotového člověka
  • Vychovatel při výuce dítě neformuje ani nemanipuluje, zaměřuje se na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí, dodržuje pravidlo: respektovat a být respektován
  •  Vychovatel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost k dítěti
 

Dítě objevuje jednotlivé poznatky samo

Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze každého dítěte.

  • Senzitivní fáze jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.
  • Polarita pozornosti je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.
 

Důležitým faktorem je kvalitně připravené prostředí

  • Věcné prostředí – vychovatel připravuje pro každou hodinu třídu tak, aby se mohl s dětmi věnovat rozvoji aktuálního senzitivního období, tak jak si předem připraví ve výukovém plánu
  • Osobnost vychovatele
  • Láska dítěte
    • k dospělým (zpětná vazba pro učitele)
    • k druhým dětem (respektování, spolupráce a pomoc mezi dětmi)
    • k prostředí (vlastní uspokojení a radost dětí)
 

Svobodná práce dítěte

Důležitým principem v této metodě je svobodná volba dítěte. Dítě si volí, s jakým materiálem bude pracovat, jaké oblasti se bude věnovat, kde bude ve třídě pracovat. Nepracuje na povel, ale je využívána jeho polarita pozornosti, také si svobodně volí, zda bude pracovat samostatně či ve skupině.

Svobodná práce však neznamená, že dítě střídá činnosti bez ukončení nebo nedělá nic.

Svoboda je chápána jako možnost volby avšak nějakou činnost si dítě zvolit musí. Učitel činnost dětí koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít dítěti činnost, která ho zaujme.

Svoboda dítěte je samozřejmě chápána jako povinnost, ne anarchie. To znamená, že pokud se dítě pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Pokud chce dítě pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá – samo se svobodně rozhodne avšak je jeho povinností dodržet daná pravidla. Dítě je tak cíleně vedeno k sebekontrole.

 

Práce s chybou a pochvalou

Vychovatel děti za chyby netrestá ani je záporně nehodnotí. Chyba je chápána jako ukazatel toho, co je ještě třeba procvičit. Chybování je chápáno jako přirozený jev v procesu učení.
Také při úspěchu dítěte se vychovatel snaží nehodnotit, ale pouze vyzdvihnout již získané dovednosti. Cílem je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje.

Jednotlivé oblasti výuky

Výuka touto metodou je rozdělena do několika částí, tak aby bylo možné se co nejlépe zaměřit na jednotlivá senzitivní období.


I. Praktický život

Dítě je vychovatelem vedeno k tomu, aby získávalo dovednosti v těchto oblastech:

  1. péče o vlastní osobu a své tělo (např. rámy se zapínáním, zavazování tkaniček, mytí rukou, čištění bot, cvičení se lžičkami)
  2. péče o okolí a společnost (prostírání stolu, zametání, leštění kovu, péče o květiny, práce na zahradě)
  3. cvičení sociálních vztahů – přijetí zodpovědnosti ve skupině (potřeba sociálního kontaktu – prosba, poděkování, zdravení, naslouchání, pomoc, slavnost, přijímání hostů a cvičení ticha)
  4. cvičení kontroly pohybu (rovnovážná cvičení a chůze po čáře – po elipse, rozvoj motoriky, koordinace ruka – oko)

Přímým cílem těchto činností je, aby se dítěti vštěpily návyky související s běžným životem, tak aby dítě získávalo větší samostatnost. V těchto komplexních činnostech i ve všech ostatních jsou plněny přímé cíle – postarat se o sebe (naučit se jíst, pít, oblékat) – ty souvisejí se základními lidskými potřebami. Mnohem důležitější jsou nepřímé cíle, kdy dítě získává senzorickou zkušenost. – hmatovou, vizuální a zvukovou.

Při cvičení přesýpání a přelévání pracují děti nejdříve se sypkým materiálem, s přírodninami – různá semínka, hrách, čočka, rýže, fazole atd., později s vodou. Přelévání se zpočátku provádí v průhledných skleněných nádobách, aby bylo vidět, že se jedna z nádob skutečně vyprázdní a druhá naplní. Jedná se o vědomé a záměrné přelévání – cvičení s vodou a má jinou podstatu než experimentování s vodou. Dítě si vyzkouší zacházet s objemy vody, rozlévá vodu do různých nádob (široká a úzká hrdla), plní nádoby pomocí pipety nebo trychtýře, později i nádoby z neprůhledných materiálů.
Při těchto cvičeních se u dítěte rozvíjí koncentrace, výdrž, přesnost, pořádek, schopnost řídit sama sebe.

Nepřímým cílem jsou základní matematické poznatky více, méně a předzkušenost pro sčítání, odčítání a dělení. Dále rozvoj emocionality, schopnost vnímat, rozvoj náklonnosti k nějaké činnosti a vnímání radosti z činnosti, schopnost brát vážně své vlastní schopnosti, schopnost odhadnout sebe sama, což vede k sebejistotě, zdravému sebevědomí a ke spokojenosti sama se sebou.


II. Smyslový materiál

Jak smyslově vnímáme svět, tak si vytváříme svoji skutečnost. Čím lépe pracují naše smyslové orgány, tím lepší a diferenciovanější je naše vnímání. Čím je naše vnímání různorodější, tím pestřejší je obraz naší reality. Různorodé vnímání nás vede k toleranci a k pozitivním životním pocitům.

Ke cvičení a prohlubování vnímání vyvinula Montessori pro různé smysly pestrý smyslový materiál, s jehož pomocí lze procvičovat rozlišování, srovnávání, třídění a pojmenování. Smyslový materiál nemá a nesmí nikdy nahrazovat předměty ze života, má sloužit jen jako klíč k diferenciaci.

Se smyslovým materiálem pracují děti od chvíle, kdy jsou schopny třídit různé předměty.


III. Jazykový materiál

Tyto pomůcky jsou zaměřeny na rozvoj řeči, materiály k výuce čtení a psaní – souvisí s materiálem ke kosmické výchově a navzájem se doplňují. Se čtením, psaním a výukou jazyka začínají děti v mateřské škole a plynule pokračují ve škole základní.

Pro začátek psaní je nejlépe vystihnout „explozi psaní“ – kdy dítě chce samo psát. Zdokonalování jemné motoriky ruky probíhá od mateřské školy při práci se specifickými materiály.

Pro nácvik čtení používáme genetickou metodu. Děti se seznamují s písmeny v mateřské škole. Pracují s pomůckami a materiály, při kterých mohou vnímat rozdíly mezi písmeny více smysly, ke slovům přiřazují konkrétní předměty. Výuka jazyka slouží od počátku také k poznávání světa, proto jsou pro děti již v mateřské škole připraveny slova a texty se zajímavými tématy, které dětem dávají smysl.

Protože každý mateřský jazyk je specifický, musíme si – s respektováním zásad Montessori pedagogiky a s použitím didaktických nápadů, námětů a systémů – vytvořit materiály pro výuku českého jazyka ve školách typu Montessori zcela nově.


IV. Kosmická výchova

Kosmická výchova je integrujícím prvkem pedagogiky Montessori, její teorie i praxe. Není důležité, aby se děti naučily vše, co existuje, ale mají mít tolik času, aby se mohly do jednotlivých oblastí ponořit.


„Musíme dát dětem detail jako prostředek, aby mohly poznat celek.“

Odpovídání na otázky dětí vychází z celku a vysvětluje se na základě jednotlivých částí, aby děti pochopily souvislosti. Integrace oblastí a témat zahrnutých v kosmické výchově pomáhá dítěti pochopit řád světa, vžít se a existovat v něm, najít své místo a naučit se zacházet se sebou i s okolím.

Kosmická výchova v našem pojetí představuje integraci témat zahrnutých v prvouce, vlastivědě, přírodovědě, zeměpisu, přírodopisu a dějepisu, později i fyziky a chemie. Součástí jsou také dovednosti pohybové, hudební a výtvarné, patří sem témata společenská.


V. Matematický materiál

Rozpoznat vztahy matematických zákonů a použít je, jsou vlastnosti, které odlišují člověka od jiných tvorů. Podle Marie Montessori je lidský duch duchem matematickým. Lidský duch má schopnost abstrahovat, něco si představit a argumentovat.

Matematický rozvoj začíná již v prenatálním období, působí od narození – ne až ve škole.
Matematické aspekty:

  1. Rozlišení sebe a ostatního
  2. Vnímání délky, šířky a výšky
  3. Vnímání dimenzí
  4. Porovnávání velikostí a forem
  5. Experimentování

Matematický materiál v montessoriovských školách pomáhá tento matematický duch u dítěte včas podporovat. Předstupeň matematiky – smyslové a konkrétní matematické pomůcky a materiály – vedou děti k „materializované abstrakci“ a pracují s nimi už v mateřské škole. Úkolem tohoto materiálu je převádět nevědomou a nestrukturovanou informaci do strukturovaného systému.

Nejčastější otázky

Proč bychom měli posílat naše dítě zrovna do některého z Montessori zařízení?

Osobnost dítěte, jeho inteligence a přístup k životu se tvoří v období od narození do šesti let. V této době je dítě nejvnímavější, nejzvídavější a má přirozenou touhu zkoumat vše, co jej obklopuje.  Montessori třída otvírá prostor pro tuto zvídavost a nabízí dítěti příležitost porozumět sobě samému i světu, který ho obklopuje, prostřednictvím pečlivě vytvořených pomůcek a materiálů. Učitel je spíše chápán jako průvodce, který zprostředkovává kontakt s novými zkušenostmi.

Proč je v Montessori třídě často takové ticho a klid?

Při této metodě je cílem vytvořit pro dítě takové prostředí, které ho strhne do hluboké koncentrace, tak aby se dokázalo na svou činnost soustředit a plně tak využívalo své polarity pozornosti. Děti se pak sami při tak hlubokém soustředění ztiší. Dítě, které se plně ponořilo do své činnosti, se dostává do stavu hluboké koncentrace, z pohledu pozorovatele až fascinace a samy se v té chvíli ztiší

Proč jsou třídy věkově smíšené?

Smíšená skupina dětí různého věku a schopností dává dětem příležitost, aby si vzájemně pomáhaly a tím se učily toleranci a odpovědnosti. Nemusí to být vždy učitel, kdo řeší problémy. Většinou je tímto pomocníkem jiné dítě. To by ve třídě dětí stejného věku a dovedností nebylo možné. Učitel rozezná, kdy je dítě připraveno naučit se novou dovednost podle svého zájmu a v tom okamžiku dítěti toto umožní způsobem odpovídajícím individuálním potřebám dítěte.
Děti se učí také od sebe vzájemně, respektují svoje vlastní schopnosti i schopnosti ostatních být někdy učitelem a někdy žákem. Zkušenější děti nemají povinnost pomáhat mladším, ale tuto touhu pomáhat v sobě samy nachází.

Proč nejméně tři dny v týdnu?

Pro přirozený vývoj osobnosti děti potřebují kontinuitu a mnoho příležitostí k ověřování svých zkušeností. Jestliže přichází pouze pár dní v týdnu, necítí se být plně součástí třídy. Jsou účastny jen částečně a chuť spolupracovat s ostatními a převzít zodpovědnost za své jednání se u nich vyvíjí pomaleji. Také adaptace na pobyt bez rodičů je pro tyto děti náročnější – systém více dnů se stejným rytmem je pro malé děti přehlednější.

Jsou Montessori školy náboženské?

Samotná Montessori metoda nemá žádný náboženský kontext. Naše zařízení není součástí žádné církve, ale plně respektuje právo každého jedince na svobodu vyznání.

Montessori škola je do páté třídy. Co pak?

Ve věku, kdy děti přecházejí na druhý stupeň základní školy, jsou díky používanému přístupu dostatečně připravené přijmout i takovéto zásadní změny. Jejich emocionální stabilita a způsob, jakým jsou schopny objevovat nové informace, se i v klasickém školství zúročí.

Odborná literatura

Olga Zelinková: Pomoz mi, abych to dokázal sám
Kol. autorů (Kopřiva): Respektovat a být respektován
M. Montessori: Od dětství k dospívání (nově na trhu)
Jiřina Prekopová: Děti jsou hosté, kteří hledají cestu
Jiřina Prekopová: Empatie – Vcítění v každodenním životě
Jan-Uwe Rogge: Děti potřebují hranice, Rodiče určují hranice
Lawrence E. Shapiro: Emoční inteligence dítěte a její rozvoj